Naši předkové – babičky a dědečkové – byli houževnatí, odolní, výkonní a soběstační, a to s minimem vnějších prostředků a jistot. Přesto měli radost, klid a vnitřní sílu.
Dnes spousta lidí hledá energii a podporu v doplňcích stravy, trenérech, psychologech, lécích či lékařích. Přesto se často cítíme vyčerpaní, bez chuti a bez nadšení do života.
Co dělali naši předkové jinak?
Stačilo jim méně a přesto měli více. Jejich tajemstvím byl život v souladu se sebou, s lidmi kolem sebe a s přírodou.
Všechny kultury světa, od Slovanů po indiány, věděly, že vztah k předkům je vztah k sobě. Bez kořenů neroste strom. Bez vděčnosti nemůže být hojnost. Když znovu ucítíme jejich přítomnost v sobě, svět se stává klidnějším a my si vzpomeneme, odkud přichází naše síla.
Níže naleznete několik tipů a inspirací, jak tuto moudrost znovu objevit a promítnout ji do dnešního života.
V dnešní době se často inspirujeme zahraniční kuchyní, objevujeme exotické chutě, nové suroviny i moderní postupy. Zapomínáme však, že mnoho výživných a zdraví prospěšných pokrmů můžeme najít i v naší vlastní historii. Naši předkové jedli jednoduše, sezónně a s respektem k přírodě. A právě v této jednoduchosti se skrývá opravdová síla.
Naši předkové věřili, že síla rodu proudí jako řeka – nikdy se nezastaví, jen někdy zapomeneme, odkud vyvěrá. Tento jednoduchý rituál vychází ze starých slovanských zvyků, které se v různých podobách zachovaly dodnes at' v Dušičkách, v pálení ohňů, v podzimních obřadech světla i v uctění koloběhu života.
Úplněk dodnes symbolizuje vrchol, naplnění a završení cyklu. V mnoha kulturách, včetně té naší slovanské, je vnímán jako čas zesílených emocí, intuice, snů a vnitřního vhledu.
Dnes je vnímáme spíš klidně a pietně, ale dříve to byl živý lidový svátek, který měl spoustu symbolů, rituálů a pověr.
Je kouzelný, staroslovanský pojem, který se v české tradici dochoval až dodnes. Znamená devět posvátných rostlin, které měly podle našich předků magickou, léčivou i ochrannou moc.
Kozí filozofie je návrat domů. Do míst, kde se žilo prostě, ale srdcem. Kde se pravda neměřila slovy, ale skutky a kde ženské ruce znaly sílu tvořit i hojit. Je to vzpomínka na klidná rána, kdy se z kamen kouřilo a na stole voněl čerstvý chléb. Na spojení, které se neztrácí, dokud dýcháme s krajinou, z níž jsme vzešly.
Dříve neexistovala medicína, jak ji známe dnes - plná chemie, vedlejších účinků a oddělení těla od ducha. Naši předkové spoléhali na dary přírody. Věděli, která bylina utiší bolest, která očistí tělo, která zahojí duši.
Symboly našich slovanských předků nejsou jen ozdobou, nesou v sobě příběhy, víru a vztah k přírodě. V ornamentech na oděvech, v rytých dřevěných koutech či vyšívaných motivech najdeme otisky starých myšlenek: ochrana, plodnost, cyklus života. Pojďme nahlédnout do jejich světa a pochopit, co vlastně znamenaly.
"Na každý neduh se najde bylina", říkávala moje babička. Rostliny obsahují kromě tuků a minerálních látek také velké množství vitaminů, polyfenolů, tříslovin či kyselin. Překvapující pro mnohé může být fakt, že v případě vitamínu C jej mohou listy některých rostlin obsahovat stejné, ne-li vyšší množství. Například listy kontryhelu, který míjíme...
Rok našich předků plynul v rytmu přírody. Nebyl rozdělen čísly kalendáře, ale světlem, tmou, růstem a klidem země. Každý svátek měl své místo, svůj smysl a symbol, zároveň připomínal člověku, že i on je součástí velkého cyklu. Slované oslavovali osm hlavních přechodů roku. Zde jsou a některé se dochovaly dodnes.
