VYKUŘOVADLA

Malý rituál klidu a pohody v hektickém období pomocí
Františky se staly nejen symbolem Vánoc, ale i způsobem, jak se alespoň na chvíli zastavit a vychutnat si tichou atmosféru zimních večerů.
Zapálení františku se pro mnohé proměnilo v malý osobní rituál, který pomáhá uklidnit mysl a navodit pocit pohody v jinak hektickém období.
Ať už jde o tradiční vůně jako myrta či santalové dřevo, nebo moderní varianty jako třeba levandule, každý františek vytváří jedinečnou atmosféru, která dokáže zklidnit a přinést radostné chvíle do vánočních dnů.
Původní české vykuřovací směsi:
Jalovec – ochrana, odvaha, očištění
Šalvěj – moudrost, ženská síla
Rozmarýn – paměť, životní energie
Levandule – klid a láska
Pelyněk – odhánění temných sil
Třezalka – světlo a naděje
Smrk / Borovice – spojení se zemí
FRANTIŠEK
Vykuřování rituální pálení bylin, pryskyřic či dřev je praxe stará tisíce let. U Slovanů mělo očistnou, ochrannou i léčivou funkci. Věřilo se, že dým přenáší modlitby k nebi a zároveň odhání zlé síly, nemoci a neklid.
Tradice pálení františků, českých vykuřovadel, pochází pravděpodobně z česko-německého pohraničí, především z Krušnohoří, a je stará více než 300 let. Náš vánoční františek je vlastně moderní forma vykuřovadla, která si uchovala magický význam.
Jméno dostal podle františkánských mnichů, kteří do Čech přinesli vonné směsi z Orientu, ale samotný zvyk má předkřesťanské kořeny. Původní směs byla ručně míchaná z pryskyřice (kadidlo, myrha, jalovec, smrk, borovice) a bylin (šalvěj, levandule, mateřídouška, pelyněk).
Výroba františka je tak trochu alchymie – rozemleté dřevěné uhlí a pryskyřici smícháme v těsto podobné, jako když děláme vosí hnízda. Pak se z něj speciálně upravenými kleštěmi vymačkáme jednotlivé homolky, které sušíme na sluníčku nebo v sušárně.
Františka zapalujete nejlépe nad svíčkou, po dobu asi 20 vteřin, a trošku ho rozfoukejte. V lidové tradici se zapaloval:
na Štědrý večer k požehnání domu,
k ochraně novorozeněte či nemocného,
nebo jen proto, aby "duše domova voněla".

