KOLO ROKU

DOŽÍNKY 

Dožínky jsou tradiční slavnosti sklizně, konané na konci léta jako poděkování za úrodu a zajištění hojnosti v příštím roce. 

Lidé vyráběli z posledních klasů obilí dožínkový věnec, který symbolizoval plodnost a ochranu domu, pořádali slavnostní průvody, zpívali písně a tančili. 

Součástí oslav byla hostina s chlebem, pečivem a nápoji a děkovné rituály za úrodu. Dožínky tak spojovaly symboliku obilí, radost z dokončené práce a společenskou zábavu, staly se významnou kulturní a společenskou událostí vesnic na konci léta.

Dožínky jsou dalším příkladem převzetí pohanských svátků křesťanstvím, dnes je známe jako posvícení.

VELESOV

Velesov je svátek věnovaný bohu Velesovi, ochránci dobytka, bohatství a magie, slavený převážně v zimním období. Slavil se na podzimní rovnodennost 21. září. 

Oslavy zahrnovaly oběti z mléka, sýra, obilí či medu, rituály na ochranu stád a hospodářství, kouzla a zpěv lidových písní. Svátek měl zajistit prosperitu, bezpečí majetku a spojení s duchovními silami, a zároveň připomínal rovnováhu mezi životem a smrtí, bohatstvím a ztrátou.

Hony a lovy byly původně součástí praktických a rituálních aspektů Velesova svátku, protože souvisely s ochranou stád a zemědělského majetku, často s magickým či obřadným významem, dnes už se spíše připomínají symbolicky.

DUŠIČKY 

Staří Slované neměli Dušičky jako křesťanský svátek, ale slavili obdobné pohanské rituály uctívání předků a duší zemřelých. 

Lidé věřili, že duše mrtvých zůstávají mezi živými, a proto jim přinášeli potraviny, nápoje či drobné dary, zapalovali malé ohně či louče a prováděli zpěvy a kouzla, aby duše našly klid a zároveň chránily živé. 

Tyto oslavy byly spojeny s magickými místy, ohněm a rituály, a jejich cílem bylo zajistit klid zemřelých a prosperitu rodiny, později přejaté křesťanskou tradicí do svátku Památky zesnulých.

KOLIADA

Koliada (nebo též Koleda) byla pro Slovany jedním z nejposvátnějších dní v roce – slavila se o zimním slunovratu, tedy kolem 21. prosince, kdy noc je nejdelší a den nejkratší. Byla to oslava zrození nového slunce, vítězství světla nad tmou, nového života nad smrtí.

Mladí muži a děti chodili od domu k domu, zpívali koledy – původně magické písně přinášející požehnání a hojnost. Koledníci přinášeli světlo, přání štěstí, zdraví a plodnosti, a dostávali za to koláče, ovoce nebo obilí.

Zvyk se později přetvořil do křesťanského koledování o Vánocích. Původní slovanská Koliada ale byla o přání dobra a síly přírodě i lidem.

Lidé připravovali bohatý stůl: obilí, chléb, med, ořechy, sušené ovoce. Často se nechávalo místo pro předky, kteří byli považováni za součást rodiny i v čase zimy. Na stůl se kladla sláma, symbol plodnosti a spojení se zemí.

Večer před slunovratem se také obětoval první kousek jídla ohni nebo duchům .

HROMNICE

Hromnice (1.–2. února) byly pro naše předky přelomem zimy a jara, časem, kdy se dny znatelně prodlužovaly a světlo začínalo vítězit nad tmou. Zapalovaly se svíce – hromničky, posvěcené v kostele nebo doma. Ty se pak uchovávaly po celý rok a zapalovaly při bouřce, nemoci nebo neštěstí jako ochrana domu i rodiny.

Lidové pranostiky:

"Na Hromnice zimy polovice.", "Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout.", "Na Hromnice o hodinu více."

JARILO 

Svátek Jarila  odpovídá tomu, co dnes známe jako první máj – svátek lásky. Slavil se na přelomu dubna a května, nejčastěji 30. dubna nebo 1. května.V některých oblastech se začínalo už nocí z 30. dubna na 1. května, kdy se zapalovaly ohně – "pálení ohňů" mělo očistný a ochranitelský význam.

Slavnost plodnosti, lásky a zrození. Stromy kvetou, země voní a mladí lidé tančí kolem ohňů. Jarilo, bůh jara, se vrací z podsvětí a přináší radost i sílu k životu. Pozdější křesťanské a lidové zvyky jako stavění máje, líbání pod rozkvetlou třešní, májové slavnosti – jsou přímými potomky pohanského svátku Jarila.

KUPALA 

Kupala byl svátek letního slunovratu, slavící oheň, vodu, byliny, plodnost a lásku. Lidé skákali přes ohně, koupali se v řekách, sbírali kouzelné byliny a házeli do vody věnce, jejichž pohyb symbolizoval osud a lásku. 

Lidé se koupali v řekách, jezerech nebo potocích, což mělo očistný a magický význam.

Sbírání bylin, zejména těch, které podle lidové magie kvete jen v tento čas, mělo léčivou a ochrannou sílu. Symbolicky se hledalo kvetoucí kapradí, které mělo přinést štěstí a bohatství. To byl spíš rituální motiv pro "magickou noc".

Svatojánská noc je v podstatě křesťanská verze pohanského svátku Kupala, která zachovala hlavní prvky – oheň, vodu, byliny, lásku a magii – ale přidala náboženský rámec. 

"Když na Kupalu prší, obilí bude hojný." – Déšť během Kupaly byl považován za požehnání pro úrodu.