DUŠIČKY

01.11.2025

Dnes je vnímáme spíš klidně a pietně, ale dříve to byl živý lidový svátek, který měl spoustu symbolů, rituálů a pověr.

Celkově měly Dušičky tichou, ale hlubokou atmosféru, ne smutek, ale klid a úctu. Byl to čas, kdy se zastavil běh života a lidé si připomněli, že všechno má svůj rytmus - i život a smrt.

Zákaz hlučných prací

V ten den se nesmělo prát prádlo, mlátit obilí, klepat koberce ani hlučet, aby se nevyplašily duše, které přicházejí navštívit domov.

Ozdobené hroby

Hroby se čistily, zdobily květinami, věnci a světly. Nejčastější byly chryzantémy, které symbolizují úctu, věčnost a vzpomínku. Lidé chodili společně, často s celou rodinou, někdy i s dětmi, aby se předávaly tradice.

Světlo pro duše

Lidé věřili, že o Dušičkách se duše zemřelých vracejí domů. Aby k nim trefily, rozsvěcovaly se svíčky na oknech, na hrobech, nebo i na rozcestích, aby jim světlo ukázalo cestu.

Jídlo pro zemřelé

Na stole se neuklízel talíř navíc, byl připravený "pro dušičky". Někde se na noc nechávalo jídlo na stole, chléb s mlékem nebo koláče, aby duše měly co ochutnat. Věřilo se, že duše o Dušičkách přicházejí mezi živé, a je třeba je pohostit.

"Dušičkové pečivo"

Peklo se pečivo pro chudé nebo pro sousedy, tzv. "dušičky": byly to malé housky nebo bochánky. Dávaly se žebrákům, kteří se modlili za duše zemřelých.

Víra v přítomnost duší

Mnoho lidí věřilo, že v noci z 1. na 2. listopadu duše přicházejí do domu, a proto se:

nechávaly otevřené dveře, někdy se i nezamykala vrata nebo nestlaly postele,
a večer se nemluvilo hlasitě, ani nezapalovalo příliš světel, aby duše mohly v klidu spočinout.